1. Pojem finanční gramotnost 

Téma finanční gramotnosti je v České republice dosti opomíjeno, svědčí o tom zejména velké množství rodin, které se každoročně ocitají v dluhové pasti a následném exekučním řízení. Častokrát není na vině ani tak nedostatek peněz, ale spíše je stav způsoben neznalostí základních finančních otázek a zejména pak nezájem jedinců o tuto oblast. 

Peníze jsou důležitým, lze snad říci, že i nejdůležitějším prostředkem našeho života a podle některých zdrojů1 jsou jednou z nejjistějších cest k celkovému posílení našeho života. Finanční gramotnost lze charakterizovat jako „osobní odpovědnost za hospodaření s penězi“

K tomu, aby mohlo být s penězi správně nakládáno nepostačí je pouze mít, jak se mnozí lidé domnívají, naopak je třeba „mít znalosti, dovednosti a schopnosti, a nakonec také sebedůvěru činit odpovědná finanční rozhodnutí.“ Častým důvodem neznalosti problematiky finanční gramotnosti může být právě to, že „nebyl k dispozici nikdo, kdo by nás naučil, jak správně používat a využívat finanční produkty, bez kterých se již v současné době neobejdeme.“ 

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že díky finanční gramotnosti je možné předejít mnoha nesrovnalostem a potížím. Finanční gramotnost se totiž nezaobírá pouze inflací a úroky, ale dokáže vyřešit také zajištění v důchodu, tvorbu rezervy, kvalitní pojištění a následné vytvoření finanční svobody, která dokáže lidský život doslova změnit. 

Potřebujete poradit jak investovat?

Napište nám a bude Vás informovat náš specialista.


2. Povinná minimální rezerva 

Při studiu finanční gramotnosti je kladen hlavní důraz na peníze. S finančními prostředky, které jsou k dispozici, mohou lidé volně nakládat. Je jenom na jejich majiteli, zdali je utratí, investuje, bude spořit nebo daruje. V každém případě v rámci finanční gramotnosti existuje pravidlo povinné rezervy. 

Systém bank funguje na obdobném principu. Součástí aktiv jsou i rezervy, které jsou uloženy u centrální banky, je řeč o povinných minimálních rezervách a jejich výše je stanovena centrální bankou.5 Takový postup platí bohužel jenom pro obchodní banky. Rodiny ani jednotlivci tuto povinnost naneštěstí nemají. Lidem žádná banka, úřad, vláda, ani nikdo jiný nemůže uložit povinnost, kolik peněz si mají odložit „bokem“ pro případ, že by je mohli někdy v budoucnu potřebovat. A právě proto, že lidé tuto povinnost nemají, při prvním finančním problému hledají pomoc jinde. Lidé si v tíživých životních situacích nedokážou pomoci sami a musejí se spoléhat na jiné lidi či instituce. Jakmile se někdo nedokáže spolehnout sám na sebe, často ho to stojí peníze navíc. Peníze si přitom mohou lidé uložit různými způsoby a nejlépe tak, aby neztrácely na hodnotě. Lidé je mohou uložit na zhodnocené spořící účty nebo například do zlata. Vždy je však třeba dbát na to, aby byly vysoce likvidní, tedy co nejdříve převoditelné na hotové peníze. 

Ve většině případů je doporučováno si stranou pro případ vlastní potřeby ponechat 3 až 5 měsíčních platů. U každého bude tedy výše rezervy jiná. Zároveň je dobré zvážit, zdali jsme závislí sami na sobě nebo jsou na nás závislí další lidé a tomu částku přizpůsobit. 

3. Příjmy a výdaje domácností 

Příjmy a výdaje fungují od počátku lidstva, zatímco však někteří čekají, jestli na konci měsíce vyjdou, zodpovědní lidé jsou schopni si veškeré příjmy a výdaje předem vypočítat a nic je nemůže překvapit. 

Příjmy domácností jsou tvořeny příjmy z podnikání a zaměstnání, sociálními dávkami, příjmy z pronájmu, výživným nebo čímkoliv dalším, co tvoří rodinný příjem. Celkový příjem je nutné rozpočítat na počet osob, které z něj žijí. Naopak mezi výdaje domácností se řadí vše, co spotřebujeme. Jako základní výdaje lze charakterizovat finance na bydlení, nájem, nákup jídla, oblečení, platba za vodu, plyn či elektřinu a další nutnosti, které slouží k běžnému provozu domácností. Výše výdajů se však odvíjí od dalších faktorů, které rodina ani jednotlivec ovlivnit nemůže. Například jde o nákup oblečení, které je závislé na počasí nebo nákup auta, který závisí na cenách benzínu či nafty.

Každý subjekt by si měl vést přehled o příjmech a výdajích. Lze tak učinit za pomoci klasického papíru a tužky, kam lze zaznamenávat současné i budoucí příjmy a výdaje a v případě, že výdaje převýší příjmy, rozpočet vhodně upravit. 

Rozsáhlejší možnosti vedení příjmů a výdajů však nabízí Excel, ten lidem, zejména těm, co žijí od výplaty k výplatě, nabízí možnost zápisu každého příjmu i výdaje, a tak poskytne celkový přehled na dané období. Nejde jenom o poskytnutí přehledu, ale poskytne také informace o tom, jak se vyrovnat s nečekanými výdaji a jak začít pracovat na tvorbě rezerv. Zejména pak systém ukáže nedostatky v celém rozpočtu. 

V této souvislosti je nutné rozlišovat mezi penězi takzvanými krátkými a dlouhými. Krátké peníze jsou ty, které potřebujeme v dohledné budoucnosti a jejich využití je již naplánované nebo tušené (splátky, nájem, jídlo). Dlouhé peníze jsou novou investicí ve vzdálené budoucnosti.

Rozdíly mezi příjmy a výdaji tvoří úspory. Jsou to peníze, které nebyly utraceny za spotřebu a rodina se rozhodla je v daném období nespotřebovat. Úspory zjistíme tak, že od důchodů domácností odečteme výdaje na spotřebu. Za důchody jsou považovány veškeré příjmy domácností a od těch se odečtou výdaje, a tak se zjistí úspory. 

4. Finanční vzdělávání od Ministerstva financí

Lidé se často v textu a termínech finanční gramotnosti začínají ztrácet. S tím počítá i vláda a nabízí pomoc ve formě Finančního vzdělávání Ministerstva financí České republiky. Finanční vzdělávání je považováno za dlouhodobý proces, a to zejména z důvodu neustálých inovací a vývoje finančního trhu. Portál poskytuje informace o rodinných rozpočtech, nabízí informace o proběhlých výzkumech z oblasti finanční gramotnosti a pak zejména mapuje oblast rodinného rozpočtu nebo zadlužení a předlužení. Portál uvádí, že ve chvíli, kdy si jedinec půjčí peníze, vzniká mu tím dluh a stává dlužníkem.

Tuto skutečnost si lidé často uvědomí, až musejí splácet. Zatímco však při klasické půjčce si lidé jsou svých dluhů vědomi a pokud mohou, uhrazují své závazky včas, existují dluhy, o kterých lidé nemusí přímo vědět. Mezi nejčastější dluhy patří neuhrazené faktury u mobilních operátorů, pojistné na zdravotní pojištění, pojistné na sociálním zabezpečení, pokuty za dopravní přestupky nebo jízdu na černo, různé poplatky, neuhrazené splátky u leasingových společností, úvěry u bankovních i nebankovních institucí nebo neuhrazené splátky za plyn, vodu či elektřinu.

Z uvedeného výpisu je zřejmé, že nebezpečí dluhu čeká na každém kroku lidského konání. Častokrát o svém dluhu lidé ani neví, a proto je proto zcela na místě se o své dluhy aktivně zajímat a zjišťovat je. 

Ministerstvo financí zároveň radí, že při nemožnosti splácení jakéhokoliv dluhu je nejlepší variantou ho svojí aktivitou alespoň co nejvýše snížit.A poté provést konsolidaci dluhů, tedy jejich sloučení a mít pouze jednoho věřitele. Místo pojmu konsolidace lze použít odborný termín refinancování. 

5. Finanční gramotnost dětem

Otázka peněz není pouze zájmem Ministerstva financí, ale měla by hrát významnou roli také při výchově dětí. Ratolesti by měly chápat otázku peněz již od předškolního věku. V tomto období by měly vést děti k finanční gramotnosti jejich rodiče, v pozdějším období jsou pro ně připravené různé činnosti v podobě školních aktivit nebo internetových portálů, které je s touto otázkou seznámí. 

Rodiče často řeší otázku kapesného jejich dětí. To lze považovat za určitý začátek a základ problematiky finanční gramotnosti pro děti. Podle odborníků lze považovat kapesné za nástroj výchovy.Jedná se o nástroj, který dokáže děti přivést do ekonomického světa. Pojetí kapesného se během let však rapidně změnilo, zatímco v minulosti bylo výhradně spojováno s domácími pracemi, za které kapesné dětem a dospívajícím náleželo, v současnosti s žádnými úkony nesouvisí a je pouze na rozhodnutí rodičů, kdy a v jaké výši je svým dětem budou dávat. 

Mnoho dětí je však s problematikou finanční situace seznámeno již v útlém věku, kdy jim rodiče v obchodě vysvětlují, že nemají dostatek peněz, aby koupili všechno, co dítě v regálu vidí. Právě zde dělá mnoho rodičů chybu, pokud dítěti skutečně všechno dopřejí, dítě nemůže mít všechno, co vidí a co si přeje mít. Hodnota peněz tak ztrácí svůj význam. Ano, lehce se to řekne, ale hůře se to udělá, to ví každý rodič. Rodič by si měl s dítětem domluvit jasná pravidla, a to ještě před vstupem do obchodu. Například říci dítěti, že jdou s rodičem koupit pouze rohlíky a chleba a že se nic jiného kupovat nebude, žádné lízátko, žádná čokoláda. Dítě se se vzniklou situací dokáže vyrovnat lépe, než když cukrovinku či hračku vidí a zkouší rodiče „zlomit“ před paní prodavačkou. 

U dětí platí to stejné jako u rodičů, pokud mají něčeho moc, přestanou si toho vážit, stejně jako dospělí lidé. Nadbytek a přesycenost ničí lidské hodnoty. Děti přebírají chování rodičů a právě ti by jim měli ukázat, jak šetřit, jak kupovat pouze nutné předměty a jídlo a jak se nenechat ovlivnit trhem ani okolím. 

Výše uvedené informace jsou určitým základem celé finanční gramotnosti a jsou velice často podceňovány. Lidé mají pocit, že penězům rozumí, znají mnoho různých finančních produktů, ví, jak je používat, ale často mají zkreslené či posunuté základní hodnoty. Přestože lidé často vědí, jak si spočítat výhodnost úroků nebo jak využít znalost o údaji se zkratkou RPSN, dítěti pak v obchodě koupí každou „hloupost“ a tím mu nedají pevné finanční základy. 

6. Příklady na téma finanční gramotnosti

Existují však i rodiče, u kterých je tomu přesně naopak, děti mají vymezené hranice, hodnoty zcela v pořádku, ale finančním produktům moc nerozumí. Přestože je finanční gramotnost značně rozsáhlým tématem a během několika málo dní nelze porozumět ani třetině základních otázek finanční gramotnosti, existují příklady, které by měl ovládat každý. 

Pan Petr Rozhodný se rozhodl uložit své našetřené peníze proto, že ví, že je následující rok je nebude potřebovat. Rozhodl se jeho finance nespotřebovat hned, ale odložit dnešní spotřebu do budoucnosti a za to získat něco navíc. V tomto případě je něčím navíc právě úrok. Otázkou však zůstává, jaká je nejlepší varianta uložení jeho peněz. 

Má 20 000 korun a může peníze vložit do banky, která nabízí úročení vložených peněz úrokem 3 % p. a. nebo je uložit do nebankovní instituce, která nabízí 2 % p. s. A protože je pan Petr skutečně rozhodným mužem, řekl si, že není co řešit, nebankovní instituce má přece jenom horší podmínky a již na první pohled je jasné, že jeho zúročení zde bude horší. 

Kdyby byl pan Rozhodný méně ukvapený a více se na investici zaměřil, pravděpodobně by zjistil, že se nerozhodl zcela správně. Stačí vědět, že velkou roli hrají různá období, které při určování úrokových sazeb určují nenápadná koncová písmenka, uvedená za procenty. 

p. a. znamená roční úrokovou sazbu, ve celém znění značí per annum. Annum znamená v latině rok

p. s. značí půlroční, pololetní úrokovou sazbu, zkratka shrnuje označení per semestrum, značící latinský půlrok

p. q. je zkratkou čtvrtletního úročení, per quartale tedy znamená úročení na půl roku

p. m. je zkratkou měsíčního úročení, pokud je za procenty uvedeno per mensem, bude se jednat o úročení měsíční

p. d. je zkratkou denního úročení, per dies znamená, že uvedenými procenty bude dluh nebo vložená částka úročena každý den. 

Z uvedeného výčtu vyplývá, že zatímco 3 % p. a., by panu Rozhodnému přinesly 20 600 korun českých (při jednoduchém úročení), 2 % p. s. by znamenaly celkovou částku 20 808 korun českých (při jednoduchém úročení), tedy přesně o 208 Kč více.

Pomocný výpočet č. 1:

20 000 / 100

x 3 = 20 600 korun za rok

Pomocný výpočet č. 2:

20 000 / 100

x 2 = 20 400

20 400 / 100

x 2 = 20 808 Kč 

V druhém případě hraje důležitou roli také to, že v první polovině roku jsou peníze úročeny ze základní částky a druhá polovina roku je úročena z již úročených peněz, tedy z peněz vyšší hodnoty. 

Teď se ukázal počátek složeného úrokování, kdy je druhá a další hodnota vypočtena vždy z hodnoty nové, tedy té, ke které byly již úroky přičteny. Teď už pan Rozhodný snad ví, pro jakou variantu se měl rozhodnout, je tu však další otázka, kterou musí další dlužník řešit. 

Pan Rozhněvaný zná základy finanční gramotnosti, proto je si vědom skutečnosti, že dluh je možné si vzít pouze v případě, kdy je to skutečně nutné a potřebné. Bohužel však žije s manželkou takzvaně od výplaty k výplatě a nemá tak žádnou rezervu. Nyní se v jejich domácnosti pokazila pračka, myčka nádobí i elektrický sporák. Pan Rozhněvaný rozhodl, že novou myčku kupovat nebudou, protože není nezbytnou nutností domácnosti, ale pračku a sporák koupit musí. 

Pan Rozhněvaný se musí rozhodnout, kterou půjčku si vezme, nemůže se rozmyslet, a proto si hodí kostkou, padne číslo dva. „To je ono, odpustí mi dvanáct splátek, rozhodně dobrá volba“, pomyslel si a podepsal. Udělal správně? 

1. Bezpečný úvěr bez poplatků

Půjčka od nebankovní instituce neprověřuje žadatele, a tudíž je možné ji poskytnout téměř komukoliv. Pan Rozhněvaný žádal 40 000 Kč, aby si mohl koupit lepší sporák i pračku, která mu vydrží. Bylo mu nabídnuto 40 000 korun českých, které bude splácet 84 měsíců a to při 799 korunách českých měsíčně. Úrok činí 16, 12 % p. a. a RPSN je ve výši 17, 5 %. poplatek za vyřízení půjčky, poplatek za vedení účtu a poplatek za předčasné splacení činí 0 Kč. 

2. Až dvanáct splátek odpustíme

Půjčku nabízí bankovní instituce a při pravidelném a včasném splácení garantuje odpuštění až 12 splátek. Při půjčce ve výši 40 000 korun a nabízené době splácení 84 měsíců bude při platbě 900 korun měsíčně. Bude mu však odpuštěno pouze 6 splátek. Jedno procento tvoří poplatek za poskytnutí úvěru a 0, 5 % je poplatek za předčasné splácení. 

Řešení:

U první varianty zaplatí spotřebitel celkem 67 116 Kč (799 x 84)

Druhá varianta bude znamenat zaplacení celkových 70 200 Kč (900 x 84 – (900 x 6)

Pan Rozhněvaný si totiž spočítal, že při platbě místo 7 let (84 měsíců) bude platit pouze 6 let a tak zaplatí 64 800 korun, podle smlouvy mu však bude odpuštěno místo 12 splátek pouze 6 a tak zaplatí na rozdíl od první varianty o 5 400 korun více. Jak se tedy ukázalo, reklama, která slibuje, že vám odpustí až 12 splátek, někdy i více, není tak úplně pravdivá a nemusí být nejvýhodnější pro všechny. 

7. Pokročilé příklady výpočtů finanční gramotnosti

Předešlé příklady nebyly ničím neobvyklým, jednoduše se vynásobí počet splátek s počtem měsíců a je hotovo, existují však také příklady z praxe, které tak směrodatné nejsou. Může se jednat o případy výpočtu důchodů, investic nebo spoření. Opakem dluhů, a tedy úvěrů je například investice nebo spoření.

Spoření může být chápáno v různých směrech, člověk může spořit, aby si potom mohl zakoupit nějakou větší věc, spořit může proto, aby později mohl investovat nebo lze spořit proto, aby mohl jedinec využít následně půjčku ve smyslu úvěru nebo existuje také spoření na důchod. V každém případě lze konstatovat, že jakékoliv spoření a především to, které je dlouhodobé, je nejisté. Hrozí zde hned několik rizik, může zbankrotovat instituce u které si úspory věřitel ukládá, může dojít k výrazné inflaci, která našetřené peníze znehodnotí, nikdy nikdo neví, kdy a za jakých podmínek bude peníze potřebovat a další rizika. V každém případě, zejména pak u důchodového spoření je lepší spořit s nejistotou než nespořit vůbec, a tak mít jistotu, že peníze v důchodu mít stejně nebude.

Rozhodněte, zdali je lepší spořit při úrokové míře 2 % p. a. nebo 1 % p. q.? Samozřejmě je lepší variantou je zvolit úročení 1 % každé čtvrtletí. Tím se dostanete na 4 % ročně. 

Při spoření na důchod je vhodné dávat bokem asi 10 % měsíčních příjmů, jedná se o takové nepsané pravidlo. Jestliže je tedy příjem 15 000 měsíčně čistého, za dvacet let lze uspořit kolik peněz, pokud je bude majitel odkládat na spořící účet s 1 % úrokem a nebudeme zohledňovat složené úročení? K výpočtu využijte pouze jednoduché úročení, to znamená, že nemusíte zohledňovat pravidelné připisování úroků a tím se zvyšující peněžní hodnotu.

Ano, správná odpověď je 360 000 korun českých a to už není zrovna málo. 

Výpočet:

15 000 / 100 x 10

x 12 (měsíců) x 20 (let) = 360 000 korun 

8. Příběh ze života v oblasti finanční (ne)gramotnosti

„Letos jedeme na Kanáry“, volal Karel na svého spolupracovníka, když odcházel z práce. Byl letní den a Karel, jeho děti a manželka se moc těšili na nové zážitky z cest. „A Karle, kdes na to vzal?“, starala se manželka, ale on ji jednoduše odbyl slovy „o to se nestarej, uvidíš, že si to pořádně užijeme.“ Karel byl přesvědčen, že když si do této doby žádnou půjčku, tedy kromě úvěru na bydlení nevzal a měsíčně mu zbývá celých 1 000 korun, může si dovolit odjet do exotické země. Rozhodl se, že během následujících pěti let odevzdá svých 1 000 korun měsíčně navíc a půjčka bude splacena. A za dalších pět let mohou jet znovu, říkal si. 

Dovolená sej jim vydařila a brzy se vrátili domů, čekalo je však nemilé překvapení, na stole ležel dopis, ve kterém stálo, že se nezaplacená částka 700 korun za černou jízdu tramvají z roku 2005 vyšplhala na 10 300 korun a je třeba ji do 15 dnů uhradit, jinak přijde exekutor. Otec rodiny si tak musel vzít na sebe další půjčku, tentokrát měl splácet pouhých 290 korun měsíčně po dobu 72 měsíců. Hlava rodiny měla jasno, od výplaty k výplatě mu tak bude chybět tři sta korun, což je možné jednoduše zabezpečit mikropůjčkou. Tedy půjčkou, která má posloužit jako vyplnění časového úseku, kdy je spotřebována první výplata, ale druhá ještě nedorazila. Sedmidenní zpoždění splátky je sankciováno od 300 Kč do mnoha tisíců korun. Díky tomu se živitel rodiny dostal do finanční tísně, která ho z pouhých malých dluhů dostala do dluhů, které byl nucen financovat u drahých společností, s vysokým úrokem. Největší chybou přitom byla půjčka na dovolenou, která nebyla nutná a díky ní přišla rodina o veškeré finanční rezervy. 

10. Shrnutí a ponaučení

Finanční gramotnost je skutečně velice obsáhlým tématem, a proto zde byly uvedeny alespoň základní a nutné informace z této oblasti. Finanční gramotnost zahrnuje znalosti různých témat a zejména schopnosti práce s různými finančními produkty. 

Lidé často spoléhají na to, že se nic nestane a že se jejich naspořené peníze mohou uchovávat kdekoliv je potřeba. Naopak lidé, kteří mají dluhy, neustále očekávají, že se vše nějak vyřeší. V mnoha případech však ani neví, jaké jsou podmínky uplatnění osobního bankrotu nebo na co a kdy je dobré si půjčku skutečně vzít. Věřitelé, ve smyslu bankovních i nebankovních institucí, jsou často v převaze, protože oni peníze mají a dlužník je naopak potřebuje, takže je schopen přistoupit na to, že podepíše ledacos a ve skutečně si ani neuvědomí, že pokud peníze nemá v této chvíli, je velice nepravděpodobné, že je bude mít později, aby mohl splátky hradit.

Doporučená literatura

NORTHRUP, Kate. Peníze: milostný příběh. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, s. 133

DVOŘÁKOVÁ, Zuzana a Luboš SMRČKA. Finanční vzdělávání pro střední školy: se sbírkou řešených příkladů na CD. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2011, s. 13

KOCIÁNOVÁ, Helena. Finanční gramotnost v kostce, aneb, Co Vás neměl kdo naučit. Olomouc: ANAG, 2012, s. 11

POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2006., s. 362

JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s. 44

NOVÁK, Tomáš a Alžběta POKORNÁ. Peníze a manželství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 55

HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, s. 423

Ministerstvo financí České republiky, Finanční vzdělávání [online]

Ministerstvo financí České republiky, Zadlužení a předlužení [online]

RIEGEL, Karel. Ekonomická psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 110

SYROVÝ, Petr. Jak si spořit na důchod: zorientujte se v důchodové reformě. 1. vyd. Praha: Grada, s. 28   

Abychom vám mohli web lépe přizpůsobit, uchováváme soubory cookies. Používáním webu s tím souhlasíte. Potřebuji více informací