Burzy cenných papírů

Vítáme vás u dalšího pokračování, které vás seznámí se základními i pokročilými informacemi ohledně burzy a trhu cenných papírů. Určitě se máte na co těšit, protože díky tomu, co se v této lekci dozvíte, můžete začít obchodovat na burze, a hlavně budete vědět jak a kde najít svého brokera nebo potřebujete dealera? Po této lekci budete umět odpovědět správně i na tuto zásadní otázku.

Kde se vzala burza

Pojem burza pochází ze 16. století a ze začátku se neobchodovalo na těchto pravidelných setkáních s cennými papíry, ale jednalo se o obchodování s obilím, kávou, čajem a dalšími hodnotnými produkty. Teprve v roce 1611 vznikla první burza, která se zabývala obchodem cenných papírů.

V současné době je nejznámější burzou New York Stock Exchange, tedy newyorská burza, jejíž vznik lze přiřadit k roku 1792. Tato burza se pojí ke zhruba 2 800 společností a funguje formou aukce, které konají se na jednom místě, takzvaném burzovním parketu.

Co se týče České republiky, významnou institucí je Burza cenných papírů Praha, která jako jediná provozuje burzovní trh s cennými papíry v takovém rozsahu.

Obchodování na burze

Cenné papíry mají oproti obchodním nástrojům velkou výhodu a to tu, že jsou volně obchodovatelné, v některých případech také přenosné a vysoce likvidní. Převést cenný papír na peníze může být docela rychlé i jednoduché.

Kromě jiného, celé obchodování probíhá též velice rychlým způsobem. Cenný papír lze získat ihned po jejich emisi, kde je obchodován na primárním trhu a poté se tyto cenné dokumenty dostávají na trh sekundární, kde se jejich cena utváří podle toho, jaká je poptávka. Cena je tedy proměnlivá a je spojována s kurzem. Druhotné nákupy a prodeje probíhají na sekundárním trhu.

S pojmem sekundární trh je spojován pojem burza cenných papírů, v originále lze hovořit o stock exchange. Nemusí se však jednat pouze o prodej na burze, kontakt mezi prodávajícím a kupujícím může probíhat také mimo ni a pak je řeč o prodeji takzvaně přes přepážku.

Zdali se cenné papíry dostanou na určitou burzu, například newyorskou, je zvažováno za pomoci přihlédnutí k hospodářské aktivitě firmy, sledování její pozice a s přihlédnutím ke stabilitě trhu a zejména může být hodnoceno, v jak moc perspektivním oboru firma působí, zejména pak jestli má její obor nějakou budoucnost.

Organizace burzy

Burza funguje obvykle jako akciová společnost, přičemž jsou za akcionáře považovány osoby, které mají zájem na burze pravidelně obchodovat. Jsou jimi například peněžní instituce nebo makléřské firmy. Příjmy burzy jsou tvořeny provizí, která se pohybuje ve výši zhruba 1 % z učiněných obchodů a firma je považována v mnoha případech za neziskovou společnost, tudíž nemusí platit daně. Při obchodování je třeba dodržovat určité zásady, pravidla a stanovy dané burzy.

Pro koho je burza určená

Burza je celkem specifickou oblastí obchodování a obyčejní lidé, firmy, či instituce na ní běžně obchodovat nemohou, přestože mohou galerii navštívit a podívat se, jak celý proces funguje. Burza je určena pro určité subjekty, které se burzy mohou účastnit, burza cenných papírů Praha je nazývá jako zprostředkovatele a mezi ně řadí banky, finanční poradce nebo investiční instituce.

Lze je rozdělit na dvě skupiny. Do té první spadají individuální investoři, což mohou být jednotlivé osoby nebo firmy a pak jsou to institucionální investoři jako jsou banky, investiční, pojišťovací společnosti a penzijní fondy.

Druhá skupina zahrnuje emitenty cenných papírů. Obchody ve většině případů zajišťují makléři, kteří jsou chápáni jako určití zprostředkovatelé mezi emitenty a investory. Burza je tak určena zejména pro akcionáře burzy, firmy, která mají potřebná oprávnění kupovat a prodávat cenné papíry a těmi jsou obvykle banky, jenž činnost provádějí na vlastní účet, dále brokeři, kteří vykonávají nákup a prodej cenných papírů pro někoho jiného a dealeři, kteří obchodují pod svým jménem a na vlastní účet. V procesu se mohou objevit také dohodci neboli makléři, kteří vztah mezi investory a burzou zprostředkovávají.

Jak se na burze obchoduje

Obchodovat na burze je možné za pomoci dealera, díky kterému je možné požadované cenné papíry z burzy získat, protože on s nimi běžně obchoduje na vlastní účet a lze přepokládat, že jich má určitou zásobu. Lze využít také služeb brokera, kterému je zadán přímý příkaz a on zakoupí dané cenné papíry na burze.

Hlavní aktéři na kapitálovém trhu jsou dle Burzy cenných papírů Praha s burzou propojováni za pomoci zprostředkovatelů, mezi které se řadí například banky, finanční poradci a finanční instituce, jenž komunikují se soukromými a institucionálními investory a na druhé straně s firmami a veřejným sektorem. Na burzu dohlíží instituce jako je ministerstvo financí a orgány EU a díky všem subjektům je možné uspokojit požadavky, které mají poskytovatelé kapitálu a na druhé straně stojící subjekty poptávající kapitál. Vše je doprovázeno kurzovými zisky, ztrátami, úroky, dividendami a kapitálem.

Existují dva základní typy obchodování. V prvním případě je možné prodávat a nakupovat kdykoliv během doby, kdy je burza otevřená. Ve druhém případě se jedná o aukční prodej, zvaný jako call market a při tomto typu prodeje je předem určená doba i místo prodeje a jsou dány konkrétní cenné papíry, se kterými se bude obchodovat. Může se konat jako klasická aukce, kdy je cena stanovena jako nejnižší nebo naopak může být aplikována holandská aukce, kdy je stanovena cena nejvyšší.

Důvody obchodování na burze

Investoři na trh cenných papírů přicházejí z nějakého důvodu neboli motivu.

Pokud subjekt obchoduje na burze, pak k tomu má různé motivy: Může se jednat o motiv informační neboli spekulační a motiv likvidity.

Spekulační motiv i motiv likvidity vedou v každém případě účastníka k prodeji či koupi cenných papírů. Jednak může mít investor pocit, že díky zajímavým a aktuálním informacím může učinit obchod, který bude pro něj výhodný nebo v opačném případě může být obchod učiněn proto, aby účastník získal zpět své peníze a mohl je například investovat jinde.

Spekulace

Obchodování na trhu cenných papírů nemusí být nutně podmíněno dlouhodobým výhledem investorů, tedy se nemusí pojit se skutečností, že zakoupené cenné papíry bude investor držet po následujících několika let. Naopak je mnoho investorů, kteří nabízené cenné papíry zakoupí již s vědomím, že je obratem ruky za lepší cenu prodají. Je to jejich určitá strategie, ke které je vede zejména zisk.

Díky tomu je možné sledovat také krátkodobé pohyby cenných papírů na trhu. Tím je zajištěn i pohyb cenných papírů v méně lukrativních oblastech. V takových případech se snaží investor zachytit nízkou aktuální cenu daného cenného papíru a pak v okamžiku zvýšení jeho ceny jej výhodněji a se ziskem prodat. Je možné konstatovat, že hlavní umění investorů spočívá ve chvíli najít ten správný okamžik. Vše se odvíjí od skutečnosti, že nikdy není budoucnost ani vývoj cenných papírů zcela jistý.

Jsou dva typy investorů, zatímco jedni čekají ne vzestup cenných papírů, druzí se vážou k poklesu cenných papírů. Ti, co čekají na jejich vzestup se nazývají býci a na druhé straně jim stojí medvědi. Od toho se odvíjí pojmy „býčí“ a „medvědí“, které souvisejí s růstem či poklesem ceny nějaké komodity.

Typy spekulace

Je důležité vědět, že spekulovat na vzestup lze za pomoci takzvaných promptních obchodů. Odvozeno od významu slova promptní, které znamená pohotový, rychlý, okamžitý je zřejmé, že investor, který cenné papíry zakoupil, čeká na nejvhodnější příležitost, aby je mohl opět prodat, a to co nejvýhodněji. V případě termínových obchodů je nutné počkat, až uplyne předem stanovená doba.

Opce

Pod pojmem opce se rozumí možnost výběru, kterou může uskutečnit fyzická nebo právnická osoba. Díky opci existuje velké množství variant pro uskutečnění spekulací.

Opce na koupi (call option)

Zde existuje právo na koupi cenných papírů, které má držitel opce a musí mu být umožněno v dané, předem stanovené lhůtě dané cenné papíry od prodejce vyžádat.

Opce na prodej (put option)

Jsou to práva, která má držitel opce, přičemž se nejedná o povinnost, ve stanovené lhůtě dodat cenné papíry, a to za danou stanovenou cenu.

Vše je doprovázeno opční smlouvou, která je platná na určitou dobu nebo pouze na daný den. Opční smlouvy jsou registrovány a musí v nich být uvedeno, co, komu a za jakou cenu může nebo musí být prodáno či od koho koupeno a k evidenci smluv dochází za pomoci clearingových domů. Clearing house existuje v souvislosti s termínovanými burzami nebo se nachází samostatně vedle ní.

Mezi složitější opční techniky lze zařadit další formy obchodování jako je straddle nebo strangle. Pod pojmem straddle se nachází kombinace způsobů call option a put option, kdy dochází k prodeji stejného počtu call option a put option v jedné chvíli, a především se stanovenými stejnými podmínkami. Jako techniku strangle lze chápat totéž jako straddle techniku, ovšem s tím rozdílem, že cena při call option a put option se liší.

Bludný kruh

Jsou to právě spekulace, které udržují trh cenných papírů v určitém chodu. Jak lze ale vědět, kdy a co bude zrovna nejvýhodnější koupit nebo prodat? To je právě ta zrada trhu cenných papírů, pokud to takhle lze říci, je důležité si v prvé řadě uvědomit, že zájem, a tudíž i ceny se odvíjí od poptávky a nabídky na daném trhu, a na oplátku poptávka a nabídka se odvíjí od ceny. Tato skutečnost dokáže zapříčinit mnoho nešvarů, například to, že pokud se k nám dostane informace o výhodnosti nějaké koupě či prodeje, pak je výhodná pouze do té doby, než se informace dostane i k dalším uživatelům trhu.

Například nízká cena cenných papírů, u kterých je předpoklad, že cena půjde nahoru, se zvýší s příchodem kupců mnohonásobně rychleji a již se nebude jednat o nic zásadně výhodného.

Bludný kruh tak dokáže zmařit veškeré snahy kupujících i prodávajících, protože kdykoliv se informace o výhodnosti dostane k ostatním uživatelům, stane se méně výhodnou či dokonce i nevýhodnou a zároveň dojde k mnoha změnám na daném trhu.

Proto zůstává otázkou, jak postupovat, pokud chceme mít z nákupu a prodeje cenných papírů nějaký zisk, respektive jak je tedy možné, že někteří a není jich málo, i navzdory tomuto bludnému kruhu dokážou s pomocí dlouhodobých nebo krátkodobých koupí a prodejů cenných papírů vydělat?

Co ovlivňuje sekundární trh cenných papírů

Jak bylo již uvedeno, trh ovlivňuje výhradně nabídka a poptávka po produktech, tu však ovlivňují další faktory a jsou to především informace, musejí být včasné a správné a pak mohou znamenat určitou výhodu. Jsou to také výsledky obchodování. Hlavním zdrojem rozhodování jsou však informace, které pramení z pololetních či ročních zpráv, informace o změnách ve společnosti, informace z tisku, médií, konferencí či pravidelných setkání. V závislosti na analýze daných informací se odvíjí jejich další jednání, které bezpochyby ovlivňuje kurz cenných papírů, přičemž kurz cenných papírů mění nabídku a poptávku, což mění kurz.

Informace

Správné informace nemusí být úplně jednoduché získat a investoři se vždy musí při svých rozhodování něčím řídit. Proto je nutné zaujmout nějakou strategii, taktiku, ale zejména mít určitý postoj k informacím a jejich analýze. Na základě toho lze odlišit tři základní typy investorů.

  1. Fundamentalisté

Tato skupinka investorů při práci s informacemi spoléhá na předvídání všech důležitých veličin, například vychází z pojetí ekonomiky jako celku, orientuje se na informace z odvětví nebo zkoumá zisk a ztráty v dané firmě. Mohou postupovat zespod nebo shora. Pokud uplatňují metodu shora, pak vycházejí z ekonomiky jako celku a postupují k samotné firmě a pokud zespod, pak jsou jejich hlavním bodem firemní informace. Nezaměřují se však pouze na kvantitativní údaje z firmy, jako je cash-flow, obrat, zisky a ztráty, ale berou v potaz také kvalitativní informace o firmě, tedy know-how, pracovníky a jejich kvalifikaci, filozofii podnikání a mnoho dalších aspektů.

  1. Chartisté

Název byl vyvozen z anglického pojmu „chart“, což v překladu znamená graf a je tedy zřejmé, že tito investoři využívají k získání informací o budoucnosti grafy. Sledují, jak se graf vyvíjel, analyzují jeho hodnoty a na základě těchto zkušeností zkouší odhadovat další vývoj, přičemž neberou v úvahu dění okolního světa, tedy makro ani mikroekonomické faktory. Jejich práce spočívá v hledání takzvaných typických tvarů, ze kterých dokážou odvodit další vývoj.

  1. Psychologové

Posledním typem shánění si informací k trhu je tato skupinka, která odhaduje vývoj na trhu na základě chování lidí. Značnou roli zde hraje například psychologie davu, kde platí, jak bylo již uvedeno, že davové jednání dokáže trh ovlivnit. Představte si, že klesají ceny akcií, co lidé udělají? Začnou se jich zbavovat, tedy je prodávat a co se pak stane s cenami, opět klesají.

Broker nebo dealer?

Mnoho lidí, kteří se v investičním světě nepohybují, je přesvědčeno, že broker je to samé jako dealer nebo makléř. Skutečnost je ovšem taková, že v případě brokera a dealera se jedná o velmi odlišné „profese“.

Hlavní rozdíl mezi těmito profesemi jsme zmínili již na začátku této publikace a je to ten, že broker jedná za ostatní a plní jejich příkazy, zatímco dealer obchoduje svým jménem na svůj účet, a tedy ve vlastní prospěch i vlastní ztráty. Z uvedeného textu je zřejmé, že zatímco broker má z činnosti „pouze“ provize a tím podstupuje menší riziko, dealer má sice větší možnost zisku, protože obchoduje sám za sebe a zejména na svůj účet, tak mu hrozí i mnohonásobně větší riziko ztrát.

Jak to funguje v praxi

Broker

Broker se pohybuje na burze a za provedené transakce je odměňován za pomoci provizí neboli komisionálních poplatků či moderně nazváno je mu poskytována brokerská komise, která mu náleží od jeho zákazníků. Jeho výše odměny se tak odvíjí od objemu obchodů, které provedl. Čím více obchodů provede, tím více financí za to získá. Z toho plyne, že se brokeři pokoušejí zákazníkům vsugerovat myšlenku, že je potřeba neustále být na burze aktivní, tedy cenné papíry prodávat a za ně nakupovat jiné, krátkodobě má z takového jednání broker větší zisk. Z dlouhodobého hlediska lze přepokládat, že zákazníci začnou odcházet v důsledku potřeby neustálých změn.

Funkci brokera lze zcela jednoduše považovat za jakousi zprostředkovatelskou funkci, v realitě je možné si ho představit však také jako klasického prodavače, který kupuje a zejména pak prodává. Jak takového člověka ale najít?

Brokerský (makléřský) dům

Brokera je možné najít zejména za pomoci brokerského neboli makléřského domu či jiné brokerské společnosti nebo za pomoci jiného institutu, například bank, které tuto službu nabízejí. V případě, že funguje instituce výhradně po internetu, můžete zkusit najít svého zahraničního brokera za pomoci internetových stránek. V mnohých případech jsou doporučováni zahraniční brokeři, kteří dokážou splnit požadavky klientů o mnoho rychleji a za značně nižší sumy, to vše z důvodu vysoké konkurence, která v České republice bohužel chybí.

Jak spolupráce probíhá

Spolupráce klienta a brokera obvykle stojí na společném kontraktu. Zákazník složí určitý obnos peněz na účet u brokera a dále na základě tohoto jmění může broker za pomoci příkazů od zákazníka s penězi nakládat a plnit zákazníkovi příkazy.

Schopnosti brokera

Každý broker musí úspěšně splnit makléřské zkoušky, které organizuje Komise pro cenné papíry, mnohé instituce dokonce vyžadují úspěšné dosažení nejvyššího možného stupně těchto zkoušek.

Jaké služby broker nabízí

Služby brokera lze rozdělit do tří základních okruhů, a to na full service, discount service a online service.

V případě full service se nejedná pouze o samotný nákup a prodej cenných papírů prováděných na základě příkazů, ale zejména jde o veškerou komunikaci, konzultaci, poskytování rad a tipů či doporučení. Tento typ služby je vhodný zejména pro investory na začátečnické úrovni, avšak vzhledem k nabízeným službám jsou poskytovány za vyšší cenu.

Discount service znamená služby za nižší ceny, jak vyplývá ze slova discount a broker neposkytuje žádné rady ani pomoc, pouze vykonává příkazy, které jsou dány po telefonu, osobně či elektronicky. Tato služba není vhodná pro nováčky, kteří se v oblasti trhu a burzy cenných papírů příliš mnoho nevyznají.

Online service je nejméně nákladný, protože schopnosti brokera nejsou téměř vůbec potřeba. Vše se odehrává za pomoci online obchodní platformy, za jejíž pomocí je možné obchodovat sám za pomoci internetového připojení. Platformu uděluje brokerský dům a rozhodně se nejedná o vhodnou formu pro nováčky investory. Výhodou je však rychlost prodeje a nákupu, které běžně s brokerem jako prostředníkem není možné dosáhnout.

Typy příkazů

  1. Obchodní příkaz (Market order)

Jestliže je dán brokerovi obchodní příkaz, pak je jeho hlavním cílem prodat za co nejvyšší cenu a naopak koupit za cenu co nejnižší, přičemž mu nejsou dány žádné další instrukce a celé je to pouze na něm.

  1. Omezující příkaz (Limit order)

Omezující příkaz přímo souvisí s nastavením hranice, za kterou může broker dané cenné papíry nakoupit nebo prodat.

  1. Denní příkaz (Day order)

Jedná se opět o typ omezujícího příkazu, který je automaticky odvolán v den, kdy se brokerovi nepodařilo tento příkaz naplnit.

  1. Příkaz platný do zrušení (GTC – Good till canceled)

Broker se snaží splnit požadavky zákazníka tak dlouho, dokud je nesplní nebo příkaz zákazník sám neodvolá.

  1. Příkaz splň nebo nic (FOK – Fill or kill)

„Fill od kill“ znamená, že pokud se brokerovi nepodaří příkazy klienta ihned splnit, je automaticky příkaz odvolán.

  1. Příkaz na účet (On the books)

Jedná se o další z omezujících příkazů, kdy bude broker nakupovat dané cenné papíry až ve chvíli, kdy se jejich cena dostane na určitou cenovou hranici. Teprve v té chvíli začne broker konat příkaz. Tento příkaz se týká pouze nákupu a broker tedy čeká na danou nízkou cenu.

  1. Příkaz zafixuj ztrátu (Stop loss)

Příkaz je opakem předchozí varianty a broker má omezení, při kterém bude prodávat dané cenné papíry až ve chvíli, kdy klesne cena na určitou předem stanovenou hranici. V té chvíli začne cenné papíry prodávat. Může se však jednat také o ukončení nákupu cenných papírů při určité ceně.

Portfolio

Jak předchozí text ukázal, pro obchodování na trhu a burze cenných papírů existuje nepočet možností a tím vyvstává také bohužel nespočet rizik, jež investory dokážou připravit o celé jmění, pokud se nerozhodnou správně nebo nezareagují správným způsobem. Právě z toho důvodu je třeba mít správně nastavené portfolio, které dokáže mnohá rizika zmínit a ztráta pak nemusí být fatální pro osobu investora.

V pravém slova smyslu se portfoliem rozumí jakýsi souhrn několika různých investic. Jednotlivé investice na sobě musí být nezávislé, čímž je možné minimalizovat riziko investic jako celku, ne jednotlivých investic. Díky tomu je možné dosáhnout lepšího vztahu výnosů a rizika. Růzností je rozumí například obor a jeho příbuznost s dalšími obory. Portfolio by mělo být natolik rozmanité, aby bylo pravděpodobné, že když v jednom oboru budou investice klesat, ve druhém porostou.

Vytvořit portfolio je možné již za pomoci dvou nebo třech různých investičních nástrojů, tedy například tří různých druhů cenných papírů nebo ještě lépe v kombinaci s jinými nástroji.

Využití portfolia je vhodné zejména na forexovém trhu, tedy trhu, kde se obchoduje s měnou. Důvodem je zejména to, že se jednotlivé měny ovlivňují a tím zvyšují a snižují rizika dalších provedených investic.

Optimálním řešením je vytvoření tržního portfolia, které zahrnuje každou z investic, tedy se skládá z obligací, akcií, nemovitostí a dalších.

V rámci sestavování portfolia je třeba vždy vycházet z celkového portfolia, dokonce i v případě vývoje výnosů skutečných i budoucích tržního portfolia, je třeba vycházet z citlivosti ve vývoji jejích výnosů. Tržní portfolio je vhodné zejména na dokonalém kapitálovém trhu, tedy trhu, kdy mají všichni stejné informace, nikdo nemá konkurenční výhodu a všichni investoři mají stejné informace o rizicích a výnosech z provedených investic, a to ve stejnou dobu. Zároveň všichni mají stejnou možnost nákupu a prodeje.

V rámci portfolia je obvykle zkoumám vývoj investic, možná rizika nebo průměrný roční výnos. Je však třeba se kromě výnosů zaměřit také na volatilitu a možnost krátkodobých ztrát. Volatilitou se rozumí míra kolísavosti kursů cenných papírů, komodit nebo měn. Díky výpočtu volatility je možné stanovit standardní odchylku.

Volatilita slouží zejména k tomu, aby mohl být správně odhadnut interval možných výnosů a zároveň je vhodný k hodnocení výkonnosti celého portfolia jako celku. Stejně tak souvisí se stanovením rizik a výnosů.

Nyní už víme, jak obchodovat na burze, odkud burza pochází nebo kde najít svého brokera. V České republice je největší Burza cenných papírů Praha, je možné ji sledovat za pomoci Burza Praha online a neustále tak mít aktuální informace o konání na ní. Obchodovat je možné 24 hodin denně, a to od neděle až do pátku.

Kromě jiného nabízí dnešní doba nespočet různých možností, jak a kde obchodovat a většina z nich funguje výhradně online.